Pršelo štěstí!
22. 06. 2019
Pracovní nasazení, a přivítání nového člena rodiny, mé dcery. Za posledních pár dní se toho událo opravdu hodně a život letí a letí. Tak nějak jsem cítil, že bych na chvilku potřeboval jít k vodě. Stavil jsem se u Lukáše Krásy, abych se podělil o zážitky z porodu. Čas od času si sedneme a povídáme si také o něčem jiném, než jsou ryba a zase ryby... Venku pršelo a vypadalo to, že jen tak nepřestane. Byl krásný vzduch a jen jsme si přikyvovali, že by bylo na rybách krásně. Oba máme rádi, když prší a u vody je klid. Má to svoji nezaměnitelnou atmosféru. V tom se Lukáš zvedl a šel do garáže pro pytlík boilies a odjel zakrmit. Jen řekl: "Buď na příjmu, pošlu Ti fotky." Jak řekl, tak se stalo a zanedlouho mi v mobilu přistály fotky z nádherného ramínka. Plán v SMS zněl: "Bude předkrmeno, zítra sraz po práci a jedeme na ně."
Lukáš každému předkrmil dvě místa po jednom kilogramu boilies Peperin, pro případ, že by jedno místo bylo obsazeno, nebo jsme se chtěli přestěhovat. Měli jsme plán vydržet do rána, takže to nebylo zrovna moc času, ale také ne málo. Musím se přiznat, že jsem se těšil jako malý kluk. Rozjímal jsem se nad tamní přírodou a než jsem zapíchnul vidličky, Lukáš už měl nahozeno.
Mazlil jsem se s návazcem a u toho jsem přemýšlel, jestli použiji jeden nebo dva pruty. Moc místa přede mnou fakt nebylo. Nakonec jsem se rozhodnul, že jeden prut zhoupnu těsně ke břehu, člověk nikdy neví. Sedli jsme si pod deštník, který byl v bezprostřední blízkosti revíru, a sledovali jakýkoliv pohyb. Byl to skvělý zážitek. Jen být tam, uprostřed přírody s dobrým kamarádem a také s kalíškem dobrého vína, je k nezaplacení. Po očku jsem sledoval bublinky, které řetízkovaly nad nástrahou, kterou jsem nahodil pár metrů od břehu, kde jsem kolem nástrahy vhodil pár kuliček a drcených boilies. Byly to malé bublinky. Mysleli jsme si, že jsou od cejna. Ryba dál a dál ryla v bahně a za chvilku popadl swinger. Dvě osmnáctky byly na cejna asi dost. Jenže o pět minut později se cívka navijáku zastavila o přední vidličku a začal takový tanec, který jsme dlouho neviděli. Každému z nás bylo jasné, že si to od břehu vyrazil hodně slušný kapr, který si to zamířil do potopeného stromu. Zachytil jsem cívku navijáku a zavřel oči. Buď, a nebo! Kapr se naštěstí obrátil a po urputném boji nakonec skončil v podběráku. Nevěřícně jsme se dívali do síťky a nemohli tomu uvěřit. Na váze se ručička přehoupla přes 20 kg a Lukáš mi řekl, že vůbec nechápe, kde se tady taková ryba vzala. Rybu jsme odfotili a za chvilku se mi rozjel druhý prut z krmného místa a světe divte se, ryba měla podobné proporce. No abych to shrnul, tu noc, s povinnou pauzou, jsme prožili neuvěřitelný zážitek a musím říci, že předkrmení místa má velký smysl, protože ryby nástrahu sbíraly s velkou důvěrou. Možná – nebo vlastně určitě – jsme měli více štěstí, protože zdolat tak velké ryby v zapadaném ramínku je častokrát skutečně o štěstí a momentu překvapení. Bylo ráno a každý měl nastražen už jeden prut, ale vycházka se chýlila ke konci. Každodenní povinnosti už volaly, ale každý z nás se toho posledního záběru dočkal, když jsme skoro současně navedli kapry do podběráku. Byl čas odjet. Byla to jedna z mých nejúspěšnějších vycházek a trochu jsem si zhasil ten hlad po ohnutém prutu, který nikdy neomrzí. Přeji všem rybářům podobné zážitky a na viděnou u vody.
Rostislav Masopust
