Trefa do žlutého – neobyčejná kukuřice!

Popravdě i my jsme začali stejně, ale výsledek během pár měsíců testování nebyl nikterak oslnivý, a tak jsme od vývoje kukuřičného boilies ustoupili. Až koncem roku 2014 jsme se k vývoji vrátili na základě požadavků maďarských rybářů, kteří prahli po kukuřičném boilies. A tak jsme se do toho zase pustili. Bylo nám ale jasné, že musíme jít úplně jinou cestou než dříve. Naše nástraha musela vyčnívat nad kobercem kukuřičných zrn, ale na druhou stranu musela být kukuřici tak podobná, aby ji kapři považovali za „přirozenou potravu“. Také musela chutnat mnohem lépe! Jak šel čas, vznikala návnada, která v oblasti rybářského trhu neměla obdoby.  Její jedinou nevýhodou byla stále se zvyšující cena vstupních surovin, i přesto jsme dále pokračovali ve vývoji, protože rozdíl v účinnosti byl prokazatelný. Vedle extraktů z kukuřice jsme boilies vyšperkovali kukuřičným sladem, který se získal hydrolýzou kukuřičného škrobu a enzymů ze sladového ječmene. Vyzkoušeli jsme i na první pohled nevonící olej vyráběný z kukuřičných klíčků, který se lisuje za studena. Čich i chuť kapra je mnohonásobně vyvinutější, to je samozřejmě známé, ale největší význam přidání oleje mělo pro rychlejší trávení kaprů. To bylo evidentní při testování v chovných bazénech. Korunu všemu nasadil Lukáš Krása, který náš žlutý zázrak doslova dopiloval dalším žlutým produktem z přírody - a to květovým pylem. Pyl je neskutečným nosičem aminokyselin, enzymů a jiných látek. Tato skvělá ingredience nás později vedla k poslednímu nápadu, a to přidat do receptury ještě přírodní látku, o které jsme několik let přesvědčeni, že je naprostým magnetem pro kapry. Je jím Propolis! Nevím, jestli již někdy někoho napadlo použít takzvanou mateří kašičku do nástrah, ale pokud ano, musí mi dát zapravdu, že kapři na tento příjemně vonící včelí zázrak reagují okamžitě. Pamatuji si na dobu, kdy mi Lukáš volal, že připravoval rybáře do Maďarska na jejich výpravu a že mu zbylo pár kilo boilies právě s přídavkem pryskyřic a Propolisu, tak jestli to nechci vyzkoušet. Rád zkouším nové věci, ovšem tenkrát jsem neměl moc času, ale věděl jsem, že spoustu mých přátel vyráží na výpravy, a tak jsem jim boilies rozdělil. Nedokázal jsem jasně říci, jakou úlohu odehrálo přidání propolisu do nástrah, nebo jestli to bylo věcí náhody. Každopádně se mi všichni kamarádi začali ozývat a ptali se mě, co jsem jim to vůbec daroval za nástrahy a kde se dají zakoupit. Všichni na kukuřičné boilies měli několik slušných ryb a dva z kamarádů si chytili dokonce osobáček. To ale nebylo všechno.  Za pár týdnů se hlásila parta rybářů z Maďarska, že se jim na kukuřičné boilies povedlo nachytat velké množství ryb včetně světového rekordu kapra s váhou 47,8 kg! Těch náhod bylo příliš mnoho, nemyslíte? I proto jsem se na žluté boilies na bázi kukuřice a přírodních látek začal více zaměřovat.

Rozhodně nechci v tomto článku povznášet nějaké boilies do oblak, protože vím, že to není jen boilies, které rozhoduje o úspěchu či neúspěchu. Spíše bych se rád podělil o skutečnosti, které mě s touto nástrahou následně potkaly.  Pamatuji na to, jako by to bylo včera. Venku pofukoval teplejší vítr, tlak byl pod tisíc a sluníčko dávalo znát svou sílu. Valil jsem si to s naloženým kolečkem kolem rybníka a po očku sledoval aktivitu ryb při hladině.  Zastavil jsem u malé břízky, abych si odpočinul. Chvilku jsem využil k přípravě dvou návazců a přemýšlel, kde zakotvím. Času nebylo nazbyt, za pár hodin jsem musel být zase v práci. Bylo to o jednom dvou náhozech, a to se prostě musíte trefit do ryb. Proto jsem velmi pečlivě vnímal jakoukoliv aktivitu na vodě. První kapr se vyhodil na druhé straně rybníka. Rozhodně se mi nechtělo objíždět celý rybník. Jenže když se tam vyhodila druhá ryba, vyrazil jsem. Revír jsem dobře znal. Kapři se pravděpodobně krmili na malé lavici, kde je mnoho travin a přirozené potravy. Místo jsem provnadil prakem, a to tak půl kilem půleného boilies a čtvrt kilem čtyřmilimetrových pelet a rychle jsem začal připravovat dva PVA sáčky s obsahem tří až čtyř kuliček boilies, vložil již připravené návazce a dosypal jsem je peletkami. Na závěr jsem do nich injektoval booster na bázi kukuřice.

Těsně po náhozu jsem pozoroval bublinky, které se na hladině objevily po rozpuštění PVA pytlíků. Trefil jsem se přesně na lavici. Měl jsem před sebou čtyři hodiny, takže to bylo o jednom dvou záběrech, to mi bylo více než jasné. První hodinka byla pryč a přiznám se, že mně vrtalo hlavou, jestli jsem kapry náhozy nevyplašil. Popíjel jsem kávu z termosky a kousek od pravého prutu jsem zpozoroval krátkou řádku bublin od krmící se ryby. To jsou ty nejkrásnější chvíle. Víte, že máte na krmném místě rybu a hypnotizujete prut, aby se vám rozjel. Mám rád, když se trefím do černého, ale tenkrát to bylo spíše do žlutého! Žlutá kukuřičná kulička se houpala pod pusou krásně stavěného robustního lysce, který mně udělal krásný den. Snažil jsem se rychle nafotit rybu, abych mohl znova nahodit. Když jsem ji pouštěl, všiml jsem si, že okolní rybáři vytahují vidle a během chvilky mi na lavici letěla krmítka. Nemělo cenu dále setrvávat na místě, zamířil jsem proto do práce. Druhý den bylo moc krásně na to, abychom byli se synem doma. Jenže on už měl domluvenou rybačku s kamarádem. Odvezl jsem je tedy k Labi. Dal jsem jim trochu kukuřičného boilies a nechal je o samotě, jistě si měli co říct.  Navečer jsem synkovi zavolal, jestli je vše v pořádku, že mi nedal ani vědět. Okamžitě jsem pochopil, že neměl čas, protože za krátkou dobu zdolal šest kaprů od pěti do šestnácti kilogramů a jeho kamarád Dominik obdobně se svým novým osobákem lyscem řádkáčem přes sedmnáct kilo. Znovu trefa do žlutého? To mě samozřejmě nenechalo v klidu a i já jsem musel nahodit do naší řeky. Další trefa! Během pár hodin bylo na břehu osm kaprů do 14 kg. Bylo mi více než jasné, že vedle mého oblíbeného Sea Foodu, Nutricu si budu k vodě brát i tento žlutý zázrak z přírody, který jsme nazvali WORLD RECORD CORN!

Petr Novotný a Dominik Pros