Boj s raky
23. 10. 2019
V srpnu, kdy panovaly tropické teploty, jsem vyhledával lokality, kde spojím koupání a chytání v jedno. Vytipoval jsem si pískovnu, která tyto podmínky splňovala.
Pískovna se nachází uprostřed jehličnatého lesa, a tak vytvářela krásnou atmosféru. Na vodě jsem v minulosti nikdy nechytal a o vodě nic nevěděl, proto jsem letní dny využíval k potápění na lovném místě, abych si zmapoval dno a vymyslel, kam navečer umístit svoje montáže. Už v minulosti jsem si tímto způsobem mapoval hodně lovných míst a tento způsob jsem si oblíbil. Není nad to si dno osahat vlastním pohmatem a zjistit, co se na dně nachází. Stojí to dost úsilí, ale tyto informace stojí za to a těžím z těchto poznatků i v budoucnu.
Na nových místech při prvních vycházkách moc nekrmím, spíš jen tak rozhodím pár kuliček okolo montáže a čekám, co se bude dít a co mi okolnosti napoví, jak dál postupovat. Na této vodě se ukázalo, že je zde mnoho raků, a tak je tady zbytečné nějaké velké zakrmovaní, neboť za krmením se hlavně natáhnou tito vetřelci, a ty nic nezastaví. Nezbývalo mi nic jiného než montáže pravidelně přehazovat a snažit se unikat před nechtěnými raky. Zkoušel jsem různé příchutě boiliesu, taky různé hloubky, kam jsem svoji montáž nahodil, ale vše končilo se stejným výsledkem, a to ztrátou boiliesu nebo zamotaným návazcem. Raci nedali pokoj, jak přes den, kdy panovaly tropické teploty, tak ani přes noc. Prostě byli neúnavní, a naopak já padal na hubu, neboť jsem nevěděl, jak se těch zatracených raků zbavit.
Po dvou dnech převazovaní, přehazovaní a vymýšlení, jak se dostat k záběru od kapra a ne od raka, jsem byl odměněn ranním záběrem, kdy mne ze spacáku vytáhl tolik vytoužený a nikdy neoposlouchaný tón hlásiče a já si mohl za východu slunce užívat parádní zdolávačku, na kterou jsem takovou dobu čekal a poctivě si ji vymakal. Zdolávání se přehouplo do východu slunce, kdy mne ranní paprsky začaly hřát do tváře a naznačovaly tak další tropický den. Zdolávání kapra bylo dlouhé, kapr byl pěkně bojovný a vše naznačovalo, že se jedná o velkou rybu. Kolena se mi třásla napětím a strachem zároveň, abych tolik vytouženou rybu neztratil. Kapr se mi po několika výpadech položil na hladinu a já věděl, že jsem tento boj vyhrál. Krásného mohutného kapra jsem navedl do podběráku a souboj byl u konce. Byl jsem radostí bez sebe! S kaprem jsem si na památku zapózoval před foťákem, abych si při pohledu na fotografii vzpomněl na tento příběh, a už si zase s poděkováním za tento zážitek plaval svojí cestou.
Přes den panovaly tropické teploty, a tak jsem jej trávil povalováním se ve vodě. V hlavě se mi stále střádaly plány, jak přelstít dalšího místního šampiona. Líbil se mi protější břeh, kde byla malá zátoka s vodními rostlinami, ale byla natolik daleko, že bych tam nedohodil, a člun jsem s sebou neměl. Oživil jsem své začátky, kdy jsem ještě nemíval člun, svlékl se do trenek a vydal se si zaplavat s montáží v zubech. Místo jsem si tam prošlapal, abych zjistil, co se skrývá pod vodou, a položil montáž. Krmit nemělo cenu, abych na přítomnost montáže neupozornil místní zombíky s klepety. Den se přehoupl k pozdním odpoledním hodinám, když se mi dostavil záběr na tento prut. Při zvednutí prutu jsem cítil, že vlasec drhne přes nějakou překážku, nejspíše přes vodní rostliny, kterých je na této pískovně mraky. Zmrzl mi úsměv na tváři a studený pot mi orosil čelo. Ryba si na druhém konci brala potřebné centimetry vlasce, aby byla blíže překážce, kde by se zbavila mé montáže. Tomu jsem musel zabránit, a tak jsem přitvrdil, utáhnul jsem brzdu navijáku a opřel se do prutu, abych rybu otočil od překážek. Byla to poslední šance a oba jsme si toho byli vědomi, teď už kdo s koho.
Nakonec jsem byl ten šťastnější já a souboj jsem vyhrál, a tak jsem si mohl prohlédnout svého zdatného soupeře, kterým byl krásný lysec. Podle starých ran na jeho těle bylo vidět, že je to velký bojovník, který toho má hodně za sebou a o to jsem si více vážil svého vítězství. Nakonec se ukázalo, že úspěšnou nástrahou se stala plovka ananasu, která byla pro kapry více atraktivní než pro raky, a tak si tam na ně pěkně počkala, aby ji mohli slupnout.
Tato výprava mi ukázala, že je potřeba u vody stále vymýšlet a nevzdávat se, i když nám okolnosti nepřejí a úspěch se brzo dostaví a radost z úlovků je tak o to větší.
Za okny už nám začíná tolik vytoužený podzim, a tak se už těším na podzimní atmosféru, kterou mám moc rád.
Mějte se fajn a užívejte každé chvilky u vody!
S pozdravem za LK Baits
Jarda Hruška